Thursday, December 29, 2005

Novoměstské divadlo

Když se Novoměstské divadlo stavělo, byl mu podnikateli a budovateli vyměřen věk patnácti let. Mělo totiž býti za patnáct let zbouráno, déle prý by nevydrželo. Nemám po ruce příslušných pomůcek historických, ale jistá věc je, že pak stálo třicet a snad pětatřicet let, až konečně padlo krompácem a moty kou, a kousek dále se vzneslo Nové divadlo německé. Stavební ruch se tlačil i na Novoměstskou zahradu a po značném okrojení zbyl jí ten dnešní kousek. Tak pomíjí sláva světa. Právě o deset let později než Novoměstské bylo na hradbách nad Koňskou branou vystavěno Letní divadlo čili stručně Aréna jako doplněk divadla Prozatímného, v němž za letních veder bývalo velmi dusno. A někdy v druhé polovině let sedmdesátých vzniklo za Žitnou branou Nové české divadlo, právě asi v místě, kde donedávna byla kavárna Demínova.
/I. Herrmann/

Monday, December 26, 2005

Po vánocích

Tak jak jste se měli? Mě nebylo nejlépe, zvlášť když jsem z poslední skupiny vánočních gratulantů vyrazil, že oni jdou vyprázdnit sklípek, nemyslím pozdně středověkou prahu, ale tu současnou. Hlavní rozdíl jsou léta a pak různé pověsti na ktreé praani věřili. Například pověst o turkovi ze staroměstského mostu. to byl chlápek který se přišel do hospody v ungeltu... (zítra)

Saturday, December 24, 2005

Je štědrý den

Všem vám přeji šťastné a veselé, dneska si můžete zakvílet koledy po libosti. Ne, vážně, přeji vám pěkné svátky, klid, pohodu a nezaskočenou kost. Mimochodem kamarád mi teď poslal krásnou průpovídku: Je tomu jiz 2038 let co se narodil nemanzelsky bastard Jezis a 108 let co dal hodny syn Adolf matce kvetinu ! Radujme se...

Friday, December 23, 2005

Vlak u divadla

O léta později objevila se veliká a nemilá vada jeho, která nebyla v něm samém a které také budovatelé divadla nemohli předvídati. Když je stavěli, byla ta končina při někdejší Kutnohorské silnici tichá, zvláště za večera mrtvá, bylo to prostě „za branou". Ale v prvé polovině let sedmdesátých byla v nejbližším jeho sousedství vystavěna nová železnice, dráha Františka Josefa, a poněvadž divadlo bylo ze dřeva, pronikalo do jeho prostor dunění vlaků zvenčí a pískot lokomotiv. Takového nemilého vyrušení dostávalo se pak posluchačům velmi často, snad denně. Na jevišti se odehrávala nejnapínavější scéna činohry, zaznívala nejúchvatnější árie zpěvoherní, kdy obecenstvo ani nedýchalo, a pojednou do toho zalehlo hřmění nekonečného vlaku a jekot parní píšťaly. Vše chna iluze byla tatam. Sám jsem byl nejednou tako vého vyrušení účasten a vzpomínám zejména, kterak nás to dohřívalo při velikolepých představeních divadla meiningenského někdy v léta osmdesátá.

Monday, December 19, 2005

Divadlo III

Po zřízení samostatného českého divadla užívala novoměstské budovy obě divadla, české a německé, střídavě dle smluveného plánu. Novoměstské divadlo s divadelní a restaurační zahradou rozkládalo se na prostoře od nynějšího nároží vinohradských tříd Jungmannovy a Sadové až k nynějšímu nádraží císaře Františka Josefa; budova sama stála asi tam, kde se nyní nalézá zahrada Nového německého divadla. Zimní dobou bývaly v Novoměstském divadle — v letech šedesátých a sedmdesátých — produkce kra-sojezdeckých společností čili cirků (z parteru učiněna manéž) a v masopustě konaly se tam maškarní reduty, jež střídavě, jakožto podnikatelé, pořádali kasin divadel českého a německého.
/S. Heller/

Monday, December 12, 2005

Divadlo II

Novoměstské divadlo byla velkolepá poloviční rotundíi ohromných rozměrů, zařízená na pohodlné pojmutí čtyř tisíc osob; avšak divadlo to bylo s to pojmouti a pojalo také při zvláštních slavnostních příležitostech (s úředním dovolením) až i pět tisíc diváků. Novoměstské divadlo byla budova opravdu znamenitá: nesmírně rozsáhlá, vysoká,, bezpříkladně téměř pohodlná, vzdušná, příjemná a navzdor svým kolosálním rozměrům dokonale akustická. Kolem sedadel v přízemí byl několik sáhů široký volný prostor ke stání, lóže byly veliké, aspoň třikrát tak velké jako nyní v Národním divadle, a za lóžemi ještě, jakož i za tribunou a amfiteátry galerií byla všude široká, volná, žádnou stěnou neoddělená chodba, takže i za lóžemi a za tribunou bylo lze pohodlně chodit nebo stát, na jeviště se dívat a poslouchat jako z lóží a z tribuny. Zavírací sedadla číslovaných míst byla z pleteného rákosu; vycpaného v celém divadle nikde nic nebylo. Všude jenom dřevo a rákos. Balustrády lóží, tribuny a galerie, proscénium atd. byly natřeny světlou modrou barvou, ornamentová pole byla vroubena pozlacenými lištami a plynové hořáky na balustrádách všech pořadí byly maskovány pozlacenými koši s pestrými květinami, ovšem z plechu. Také četná okrouhlá okna byla modře zabarvena, takže bylo za dne v divadle lahodné modravé světlo, kdežto při večerním osvětlení modře zabarvená okna se jevila docela temnými. Jeviště bylo tak veliké, že pojalo roku 1863 při svatojanském sjezdu zpěváckých spolků na tři tisíce zpěváků. V klasickém lomto divadle mohlo se provozovati všechno: prováděly se tam velké výpravné hry, velké opery a operety, hrály se historické kusy s obrovskými komparse-riemi, tragédie, frašky i konverzační kusy a salonní veselohry. Všude bylo v něm dobře vidět a dobře slyšet a všude bylo dosti místa.

Sunday, December 11, 2005

Novoměstské divadlo

Za Thoméova ředitelství vzmohl se divadelní ruch v Praze rychle tou měrou, že aréna ve Pštrosce se jevila docela nedostatečnou a že neodbytnou se stala potřeba nového, velkého letního divadla. Aby této potřebě zadost učinili, spojili se ředitelové Stoger a Thomé a vystavěli roku 1859 podle Kutnohorské silnice (nyní Sadové třídy) za Koňskou branou dle plánů stavitele (později profesora stavitelství na české technice) Josefa Niklasa dřevěné uzavřené divadlo, jemuž dali jméno Novoměstské divadlo. Kolem tohoto divadla byla veliká, parku podobná zahrada s restaurací, ve kteréž se pořádaly také koncerty.

Friday, December 09, 2005

Úklid Prahy

Nezapomenntelným zjevem z pražských ulic té doby bylo meteni. Zametávání ulic byli totiž nuceni provoditi tehda háranci všeho druhu, hlavně obyvatelé městské věznice, ba obecensťvo nebylo šetřeno ani trapným živým obrazem, že 1) k čištění ulic voděni byli i trestanci z vězení c. k. zemského jako trestního soudu nebo od Svatého Václava v trestanckých šatech, namnoze i s uvolněnými pouty na rukou nebo s řetězy na nohou! Strážníci městské věznice s obušky a strážníci státních vězení se šavlemi a puškami konali při tom dozor a vedli komando. Později podřízeno meteni ulic veliteli obecního hasičského sboru panu Lametovi a ještě před pádem absolutismu zmizelo to ohavné divadlo navždy z malebného jinak ruchu pražských pasáží.

Thursday, December 08, 2005

Herynková bouda

„herynková bouda" a tvrdilo se obecně, že je v ní pod zemí sklad střelného prachu a že tam dolů žádný voják a vůbec nikdo v botách nesmí sestoupit, ježto prý by se zrnka prachu, prese všechnu opatrnost tu a tam vytroušená, o hřebíky v podešvech nebo v podpatcích snadno mohla zapáliti. Rozumí se ovšem, že to byla domněnka planá.
Domnění obecného lidu v Praze, že v „herynkové boudě" na Dobytčím trhu je sklad prachu, pocházelo snad z doby, kdy třeba skutečně nějaký sklad prachu tam byl, anebo soudilo se tak dle podoby vozatajské-ho skladiště s boudou za Koňskou branou, kde skutečně byl c. k. sklad a prodej střelného prachu. Teprve koncem roku 1857 rozhodlo vojenské zemské velitelství, aby na vyšehradské citadele skladiště prachu bylo zřízeno, jakož aby, až příslušná budova vystavěna bude, skladiště od Koňské brány tam se přeneslo. Zároveň stanoveno, aby do té doby nebylo ve skladišti před Koňskou branou nikdy více prachu než osm centů.
Rozličná stavení na Dobytčím trhu, o nichž se shora zmínka stala, byla později, už za obecní správy české, roku 1863 skoupena a zbourána. Tou dobou začalo pak pozvolné plánování, rovnání a upravování tohoto velkolepého náměstí na velký sad a minulo mnoho let, než Karlovo náměstí dostalo nynější úpravu. V letech padesátých až do řečeného roku byl však obraz Dobytčího trhu šeredný a jediné, co s ním ještě zimního času smiřovalo, byl dotčený už dřevěný cirkus. V tomto cirku konaly se obvyklé krasojezdec-ké produkce a kromě nich představení divadel opičích, psích, žonglérských a podobných. Cirku a jezdeckým produkcím říkalo se tehda v Praze vůbec, také v českém obyvatelstvu, jenom „rajteraj". Půjdeš do rajteraj? Včera večer byli jsme v rajteraj.
/S. Heller/

Monday, December 05, 2005

O náměstí

Rozhodně maloměstský, ať nedím zchátralý obraz poskytovalo největší náměstí pražské, které nám již tehdy velká cizí města záviděla pro jeho nádhernou polohu na vzdušné výši a pro jeho opravdu kolosální rozměry. Dvě stě osmdesát sáhů délky a osmdesát sáhů šířky — to je obdélník, kterým by se rádo honosilo tak mnohé světové město! A jak vypadal Dobytčí trh v letech padesátých! Hořejší část jeho byla sice již roku 1847 v jakýsi záhonový sad upravena, ale ten nestál za mnoho a celý ostatní prostor toho velkolepého náměstí poskytoval obraz ošumělého úpadku, zpustlé zanedbanosti a sprostého nevkusu. Nemyslím přitom na obývané domy obou podélných stran rozsáhlého náměstí, jejichž výstavnost byla většinou chatrná, nýbrž na prostranství samo. Uprostřed nynějšího Karlova náměstí stály tehdáž všelijaké šeredné, ba ohavné malé budovy: bývalé kotce, arestantský špitál se zamřížovanými okénky, věznice pro schytané tulačky a zříceninám podobné cihlové boudy s oprýskanou omítkou, odřenými dveřmi nebo vraty, zvětralými komíny a střechami, učiněná spousta nedbalosti. Dočasní obyvatelé těchto chatrčí, zejména arestantského špitálu a věznice zchátralých ženštin, zdržovali se s patrnou zálibou u zamřížovaných okének, pokřikovali na obcházející kolem vojenskou stráž, dělali na obecenstvo všelijaké posunky a bavili se svým způsobem s odrostlými uličníky a prováděli všelijaké jiné ještě nezbednosti. Dále k novoměstské radnici stával dřevěný cirkus a ještě dále bylo skladiště pražského vozatajstva. Toto skládalo se z nízkého kamenného obdélného zdiva, nad nímž byla na trámové kostře sbita pyramidě podobná prkenná střecha s ostrou špicí. Lid říkal této budově