Herynková bouda

„herynková bouda" a tvrdilo se obecně, že je v ní pod zemí sklad střelného prachu a že tam dolů žádný voják a vůbec nikdo v botách nesmí sestoupit, ježto prý by se zrnka prachu, prese všechnu opatrnost tu a tam vytroušená, o hřebíky v podešvech nebo v podpatcích snadno mohla zapáliti. Rozumí se ovšem, že to byla domněnka planá.
Domnění obecného lidu v Praze, že v „herynkové boudě" na Dobytčím trhu je sklad prachu, pocházelo snad z doby, kdy třeba skutečně nějaký sklad prachu tam byl, anebo soudilo se tak dle podoby vozatajské-ho skladiště s boudou za Koňskou branou, kde skutečně byl c. k. sklad a prodej střelného prachu. Teprve koncem roku 1857 rozhodlo vojenské zemské velitelství, aby na vyšehradské citadele skladiště prachu bylo zřízeno, jakož aby, až příslušná budova vystavěna bude, skladiště od Koňské brány tam se přeneslo. Zároveň stanoveno, aby do té doby nebylo ve skladišti před Koňskou branou nikdy více prachu než osm centů.
Rozličná stavení na Dobytčím trhu, o nichž se shora zmínka stala, byla později, už za obecní správy české, roku 1863 skoupena a zbourána. Tou dobou začalo pak pozvolné plánování, rovnání a upravování tohoto velkolepého náměstí na velký sad a minulo mnoho let, než Karlovo náměstí dostalo nynější úpravu. V letech padesátých až do řečeného roku byl však obraz Dobytčího trhu šeredný a jediné, co s ním ještě zimního času smiřovalo, byl dotčený už dřevěný cirkus. V tomto cirku konaly se obvyklé krasojezdec-ké produkce a kromě nich představení divadel opičích, psích, žonglérských a podobných. Cirku a jezdeckým produkcím říkalo se tehda v Praze vůbec, také v českém obyvatelstvu, jenom „rajteraj". Půjdeš do rajteraj? Včera večer byli jsme v rajteraj.
/S. Heller/