Divadlo II

Novoměstské divadlo byla velkolepá poloviční rotundíi ohromných rozměrů, zařízená na pohodlné pojmutí čtyř tisíc osob; avšak divadlo to bylo s to pojmouti a pojalo také při zvláštních slavnostních příležitostech (s úředním dovolením) až i pět tisíc diváků. Novoměstské divadlo byla budova opravdu znamenitá: nesmírně rozsáhlá, vysoká,, bezpříkladně téměř pohodlná, vzdušná, příjemná a navzdor svým kolosálním rozměrům dokonale akustická. Kolem sedadel v přízemí byl několik sáhů široký volný prostor ke stání, lóže byly veliké, aspoň třikrát tak velké jako nyní v Národním divadle, a za lóžemi ještě, jakož i za tribunou a amfiteátry galerií byla všude široká, volná, žádnou stěnou neoddělená chodba, takže i za lóžemi a za tribunou bylo lze pohodlně chodit nebo stát, na jeviště se dívat a poslouchat jako z lóží a z tribuny. Zavírací sedadla číslovaných míst byla z pleteného rákosu; vycpaného v celém divadle nikde nic nebylo. Všude jenom dřevo a rákos. Balustrády lóží, tribuny a galerie, proscénium atd. byly natřeny světlou modrou barvou, ornamentová pole byla vroubena pozlacenými lištami a plynové hořáky na balustrádách všech pořadí byly maskovány pozlacenými koši s pestrými květinami, ovšem z plechu. Také četná okrouhlá okna byla modře zabarvena, takže bylo za dne v divadle lahodné modravé světlo, kdežto při večerním osvětlení modře zabarvená okna se jevila docela temnými. Jeviště bylo tak veliké, že pojalo roku 1863 při svatojanském sjezdu zpěváckých spolků na tři tisíce zpěváků. V klasickém lomto divadle mohlo se provozovati všechno: prováděly se tam velké výpravné hry, velké opery a operety, hrály se historické kusy s obrovskými komparse-riemi, tragédie, frašky i konverzační kusy a salonní veselohry. Všude bylo v něm dobře vidět a dobře slyšet a všude bylo dosti místa.