Kdy a jak k plukui?

Když pak si dobrovolník večer ulehl, dělal si z něho kaprál ještě úsměšky — zvolal například: „No, jakpak jim chutná císařský strožok? To je něco jiného než za plotem na trávě, to si myslím!" A podobně. Nadávky mezek, hovado, slon a tak dále byly obyčejnými titulaturami dobrovolníků ještě více než ostatních mužů, ale bylo z nich vykoupení v kantýně nějakou sklenicí piva nebo kořalky. Postele bývaly tehda v kasárnách dvojího druhu; dřevěné pro dvě osoby a železné kavalety pro jednoho muže; slamník a polštář pod hlavu byly velmi tvrdé, ale tomu každý mladý vojín snadno přivykl, asi jako nyní.
Tehda, aspoň do vydání nového zákona o doplňování vojska, nebyl ještě přesně upraven způsob, jak a kdy rekruti k plukům se mají dostavovat.

Vojáci za trest a dobrovolní

Zato dodávány armádě z trestu živly nesolidní a ničemné, které rodinám nebo obcím všelijak byly na obtíž. Tehda, až do roku 1858, mohlo se tedy právem říkat a říkalo se také mladíkům a mladým mužům, kteří nedělali dobrotu: „Půjdeš na vojnu! Dáme tě odvést!" a podobně. Studenti, kteří propadali, ale jinak zdravé údy měli, shledávali se u pluků, jestliže jich totiž rodičové nevykoupili. Dobrovolně mohl se arci hlásit kdokoli, avšak čini li tak, kromě šlechticů, zpravidla jenom mladí muži, kteří buď s povoláním se minuli aneb jinak ve svém postavení se promrzeli. Proto byli dobrovolníci namnoze v opovržení, zejména u šikovatelů nebo desátníků hrubšího zrna. Takový „světnicový tyran" uctíval dobrovolníky nadávkami všeho druhu, a byl-li dobrovolník „lepšího původu" nebo vyššího vzdělání školského či odborného, mluvil pan desátník o „přiběhlících", o „sběři, která se k žádnému řemeslu nehodí", o „holotě, která si u vojska vyhledala žlab a přístřeší" atd. Pak tázal se například desátník několika vojáků jednoho po druhém, dal-li se dobrovolně na vojnu, a když každý toť se rozumí odpověděl, že nikoli, ukončil tyran svůj kárný hovor slovy: „Nu tak! Žádný slušný člověk vůbec k vojsku dobrovolně nejde!"

Jak to bylo ve vojsku

Verbování k vojsku bylo již dávno odstraněno a branci byli již jako nyní, jenomže v menším rozsahu odváděni. Ale proto přece mluvilo a psalo se i v úředních aktech stále ještě o „najímacích okresích" (německy Regimentswerbbezirke) a teprve roku 1858 vydán nový „zákon o doplňování vojska" a dřívějším „najímacím okresům" dáno tu správné jméno „doplňovací okresy". — Mladíci, kteří dvacátý rok věku dovršili, byli povinni „se stavět", ale zásadně byli od vojenské povinnosti osvobozeni všichni studující středních škol, kteří se prokázati mohli vysvědčením o dobrém prospěchu, dále posluchači vysokých škol, kteří buď předepsané zkoušky s dobrým prospěchem vykonali aneb aspoň z hlavních předmětů kolokvia odbyli a o nich průkazy měli; dále čekatelé učitelského stavu, učitelé, kněží, úředníci všech kategorií atd. Dále bylo odvedenému dovoleno se vyplatit anebo zástupce si zjednati, takže celkem branné povinnosti buď vůbec zproštěni byli nebo jí po zákonu vyhnouti se mohli příslušníci tříd inteligentních a zámožných.