Jesle

Však v Praze rozvinula se věc ta ještě jinače. To byly ty pokoutní „jesle", k nimž tu čtenáře uvádím. V pozadí po celé šířce světnice zřízeno schůdkovité lešení as o čtyřech patrech. Spodek lešení zakryt všelikými rouchy. V nejnižším patře asi tak vysokém, co by dítě pohodlně mohlo přihlížeti, vystrojeny tradicionelně skutečné jesle, ale s tou úchylkou, že se město Betlém nenalézalo, jak jinak zvykem, přímo na skalách nad nimi, ale že oddáleno až k samému stropu do nejvyššího a nejzadnějšího, čtvrtého patra. Druhé a třetí patro nebo terasy představovaly beze všeho přechodu uprostřed legendárního dávnověku kus nynějšího světa. Byla tu na cestě hospoda se zeleným věncem, domek to patrový o čtyřech skutečných stěnách se zasklenými okny, které se otevíraly, se dveřmi, jimiž se chodilo, ba i s řádným komínem. Podél cesty postaveny kandelábry se skutečnými lucerničkarni, cesta pak vedla k bráně, jejíž podoba odkoukána některé z bran pražských. V třetím patře opět nějaký novodobý domek, pak několik stromů, představujících les, pak poustevna a posléze i jakýs středověký hrad. Úbočí jednotlivých teras tvořila přeuměle z papíru vyrobená skála, zakrývající otevřené prostranství mezi těmito stěnami, po celé šířce „jeviště" se táhnoucí. Opony tu nebývalo.