Představení

A sotvaže zalehne vřava způsobená těmito něžnými manželi, přichází dráteník, prozpěvuje si vesele svou: „Já su dobrý řemeslník od trenčanské stolice." A za ním objeví se vandrovní, který před hospodou náramně velkopansky si počíná, neviditelného fiakra „numero eins" propouští, vše ovšem, aby to bylo více panské, po němečku. Na jeho volání: „Wirtshaus, mach auf!" přiběhne hostinský s podomkem a otáčí se s poklonami kolem vzácného hosta. Konec je velmi smutný. Když si cizinec dopřeje všeho, co hrdlo I ráčí, vezme do zaječích, marně jej pak krčmář láká (nejkrásnějšími sliby, například že mu uchystali |„štrudl přes Lorenciperk tažený, že škraloup na pivě ani aucknecht neprošlápl", a zase nejdůtklivější-11 i hrozbami, aby se z třetí terasy, odkud uprchlík se mu vysmívá, do hospody navrátil. Ale již se patrně jřipozdívá. Přichází ponocný, odtrubuje dvanáctou zanotuje: „Blahý, kdo dle povolání." Sotva dozpíval, vypukne kdesi nahoře požár. Plameny šlehají. Hluk. Zmatek. Když posléze požár, vykonav své zhoubné dílo, nadobro uhasí, přijíždí obecní stříkačka, prová-' zená oddělením „pimprlchóru" (obecní hasiči zvali se tenkráte pompiéři), aby přesvědčivši se, že už je vše v pořádku, zase odjela. To byl asi kromě meziscén Kašpárka a někdy též jeho ženy a také nevyhnutelného čerta v hlavních rysech stálý a věčně se opakující repertoár jeslí. Někde měli též uprostřed skalin některé terasy upravené malé jeviště s oponou a proměnlivými dekoracemi, kde hrávali velice volně upravené kusy Klicperovy, Štěpánkovy nebo i Kopeckého.