Po soumraku

Jakmile nastal soumrak a jak jen zazářily tyto lákavé transparenty oslňujícím světlem grošové lojov-ky, shrnuly se tu, přivábeny tím svitem jako mušky, děti celé čtvrti, a ti blažení, kteří měli nějaký ten krejcárek, hnali se vítězoslavně do klenuté přízemní jizby, zpravidla dílny malého řemeslníka, neb zakrámového pokojíku hokynářova, kde očekávaly je ty divy a krásy, na něž se ta drobotina celý týden těšívala. Ale nemyslete si, že to byly, jak návěští oznamovalo, jen pouhé obyčejné jesle, pouhý betlem s chlív-kem a Jezulátkem, s papírovými domečky, pastýři a s ovečkami na mechu se pasoucími, nad nimiž se vznášela hvězda s dlouhým ohonem i anděl nesoucí na ladně se vinoucí stužce nápis: „Gloria in excelsis." O ne! To vše bylo sice zde také, ale to bylo jen věcí vedlejší, podřízenou.