O náměstí

Rozhodně maloměstský, ať nedím zchátralý obraz poskytovalo největší náměstí pražské, které nám již tehdy velká cizí města záviděla pro jeho nádhernou polohu na vzdušné výši a pro jeho opravdu kolosální rozměry. Dvě stě osmdesát sáhů délky a osmdesát sáhů šířky — to je obdélník, kterým by se rádo honosilo tak mnohé světové město! A jak vypadal Dobytčí trh v letech padesátých! Hořejší část jeho byla sice již roku 1847 v jakýsi záhonový sad upravena, ale ten nestál za mnoho a celý ostatní prostor toho velkolepého náměstí poskytoval obraz ošumělého úpadku, zpustlé zanedbanosti a sprostého nevkusu. Nemyslím přitom na obývané domy obou podélných stran rozsáhlého náměstí, jejichž výstavnost byla většinou chatrná, nýbrž na prostranství samo. Uprostřed nynějšího Karlova náměstí stály tehdáž všelijaké šeredné, ba ohavné malé budovy: bývalé kotce, arestantský špitál se zamřížovanými okénky, věznice pro schytané tulačky a zříceninám podobné cihlové boudy s oprýskanou omítkou, odřenými dveřmi nebo vraty, zvětralými komíny a střechami, učiněná spousta nedbalosti. Dočasní obyvatelé těchto chatrčí, zejména arestantského špitálu a věznice zchátralých ženštin, zdržovali se s patrnou zálibou u zamřížovaných okének, pokřikovali na obcházející kolem vojenskou stráž, dělali na obecenstvo všelijaké posunky a bavili se svým způsobem s odrostlými uličníky a prováděli všelijaké jiné ještě nezbednosti. Dále k novoměstské radnici stával dřevěný cirkus a ještě dále bylo skladiště pražského vozatajstva. Toto skládalo se z nízkého kamenného obdélného zdiva, nad nímž byla na trámové kostře sbita pyramidě podobná prkenná střecha s ostrou špicí. Lid říkal této budově