Tuesday, January 31, 2006

Další jména

Ale jednu velmi dobrou vlastnost bude míti ta Martinická ulice. Budou v ní ukrutně laciné byty. Neboť prosím vás, drazí pánové a vlastenci, kdopak by chtěl za drahé peníze bydlet pod tím jménem, jehožto vlastník se stal nesmrtelným jedině — na Bílé hoře. Já bych v Martinické ulici nebydlel ani zadarmo; a kdybych tam měl dům, dal bych jej nyní slavné městské radě prezentem a musela by mně vystavět jiný na — lepším místě; neboť již nebožtík dobrý Cech Bohuslav Balbín, netoliko katolík, ale jezuita, ve své slavné Obraně jazyka českého dal výstrahu každému Cechu, aby se vzdaloval sítí martinických. Ale Bohuslav Balbín nerozuměl naší národní politice nynější. Nevěděl, že počneme nejdříve oslavovat úhlavní škůdce národa českého, abychom zatím mohli mlčet o ozdobách a obhájcích jeho. škoda, že ten „příkop" pod Hradem pražským již má jméno; tomu by predikát „martinický" výborně slušel; městská rada nebyla by musela udělat takové salto mortale z ponětí uršulinky na ponětí Martinic a bylo by to skutečně popularizování zajímavé kapitoly z českých dějin; neboť Jaroslav Bořita hrabě Martinic stal se nesmrtelnějším v tom příkopu než v paláci na Hradčanech, nyní číslo 67..
P.S. Slavný purkmistr pražský František Pštross byl od nynější městské rady bez vší řádné výpovědi o Hromicích vystěhován ze své vlastní ulice. Hledá se proň pokojnější byt na kontrakt, aby v příštím purkmistrovském kvartále nemusel opět stěhovati se. Laskavá nabídnutí přijímají se na Malém štěpánském plácku u Krocanů.

Sunday, January 22, 2006

Martinická ulička

Za posledních let jsme již získali velmi mnoho vlastenců; dělají nám všude čest a radost. Byl to těžký kousek chleba, ale vyplatilo se nám to velice; naše politika má v těch „získaných" nejmocnější podpory. Teď jsme se odvážili na „majstrštyk" a navlekli jsme celou věc ukrutně chytře. Nebožtíkovi hraběti Jaroslavu Bořitě Martinicovi, témuž, který pomocí psů a karabáče honil své poddané do „svého" kostela a který mezi jiným měl ten malér, že několik poctivých Čechů jej shodilo z oken královského zámku pražského hezký kousek dolů na hnůj, začež pak ovšem, když umřel, byl pohřben v chrámu svatého Víta, — dali jsme tyto dni čestné právo měšťanské a podle jeho „nesmrtelného" jména jsme pojmenovali kus Prahy. Martinická ulička jest náš nejnovější „pokrok k lepšímu".
(Drobná poznámka, řeč je o druhé pražské defenestraci kdy naštvaní pražané vtrhli na hrad a nehodné místodržící Martinice, Slavatu a jejich písaře vyházeli pěkně oknem dolu. Bohužel dotyční přistáli na hnoji a tak přežili a jeli si stěžovat.. následkem čeho pochopitelně do čech vtrhlo Habsburské vojsko.)

Tuesday, January 17, 2006

Ulice

A tento způsob místopisného názvosloví by pak vůbec měl býti přijat a proveden po celé Praze. Každá ulice a ulička, v které bydlí některý erb, měla by si jej namalovat na čelo, abychom aspoň v této nejdůležitější věci šířili vědomosti dějepisné v lidu. Prosím vás, čímpak je Týnský chrám vedle paláce pana Kin-ského? A která ulice v celé Praze mohla by pak se jmenovat Kinská, kdyby ne ta právě vedle jeho paláce? — Také pan hrabě Lažanský udělal velmi dobře, že si vystavil v Přívozné ulici největší dům s velmi ohyzdnými sklopenými košatinami. Teď všichni lidé z Přívozní ulice musejí se přestěhovat do jeho ulice. Škoda, že palác Lažanského má dvě tváře; nikdy nevíš, kterou se na tebe dívá, zdali tou demokratickou nábřežní, nebo tou aristokratickou přívozní. Však to nic neškodí; takových Janusů máme v naší aristokraticko demokraticko feudálo liberální národní galerii dost a dost. Slavná městská rada pražská nám přisvědčí. Nesmíme nikoho urážet, kdo se k nám hlásí; musíme ještě mnoho, velmi mnoho nespolehlivých lidí získat, a pak je dáme všechny do toho společného národního pytle, kde panuje věčně krásná svornost.

Sunday, January 08, 2006

Jména ulic

Kdo by o nás soudil z nápisů ulic neb z pustoty náměstí pražských, musel by nás považovat za — nejsolidnější národ na světě. Nic než samá řemesla: truhláři, jircháři, soukeníci, řezníci atd.; pak všeliká malá a velká zvířata, k jídlu a k potahu: Kuří trh, Koňský trh, Dobytčí trh; — pak některé věci k snědku: Vaječný trh, Ovocný trh, Masná ulice, Rybná ulice, Kaprova ulice; pak trochu nevinných ponětí geometrických: Velké náměstí, Malé náměstí, Dlouhá ulice, Široká ulice; a ostatně skorém naskrz sami klášterníci a svautí obojího pohlaví: křížovníci, dominikáni, kapucíni, jezuiti, uršulinky atd. atd. Nic a nic z českých dějin; žádný český král, žádný umělec, žádný učenec, žádný hrdina, žádný dobrodinec, žádný umučenec, ani žádný poctivý oběšenec český! Jak pravím, co se týče názvosloví ulic a náměstí, není na světě šosáčtějšího národa, než jsme my. Nanejvýše že jsme si již dávno udělali Panskou ulici, abychom naznačili, že v národě našem mimo jiné jest také ještě nerozřešena veliká otázka společenská; sice bychom byli museli trpět, že nám jiní osvícení národové budou spílat politických nevzdělanců tak dlouho, až nás nynější slavná rada královského města Prahy z toho trapného nařčení vyvede zřízením překrásných moderně demokratických tabulek se zvučnými nápisy: Kinská ulička, Lažanská ulička. Pan Benke způsobí slavné městské radě pražské zajisté veliké a radostné překvapení, když na tyto dvě tabulky nalakýruje také příslušné erby s fanfrňochy. hodně a mnoho fanfrňochů! Ale aby slavnou městskou radu zároveň nepoplašil, ať k tomu nebere barvy národní, nýbrž úplně neutrální, pěkně do Šeda, třeba již trochu do špinavá; vždyť časem svým ty tabulky beztoho se ušpiní. Ještě více by se zavděčil pan Benke slavné městské radě pražské, kdyby na tabulky pro Týnskou a Přívozní uličku ani nelakýroval jména Lažanský, Kinský... nýbrž toliko erby obou šlechticů ve velikém formátě.

Thursday, January 05, 2006

Praha úvaha

Není na světě mnoho měst, které by byly tak dokonalým středištěm a tak věrným obrazem veškerých politických i kulturních dějin svého národa jako Praha národa českého. Výpověď obvyklá, že Praha jest zkamenělým dějepisem českým, není žádnou holou frází. Kéž by ani nebyl holou frází ten stesk, že posud velmi málo i Pražanů, kteří ten starý kamenotisk čísti umějí. Však neděje se nic, aby všichni naučili se čísti jej literami novými Cizinec, který o Praze jaktěživ ani slova neslyšel, přijda sem pozná za čtvrt hodiny, že se tu velmi mnoho dělo. Ten pak, kdož jen poněkud zná dějiny
její, vjíždí do ní s duševním jakýmsi mrazením, že na náměstích a na rozích ulic tu spatří aspoň — začáteční písmeny jejich. Ale všimněme si dobře takového cizince. S větším podivením dívá se na nás než na Prahu, poněvadž si neumíme z Prahy udělat Prahu. Kdyby Praha s veškerými svými dějinami politickými i kulturními patřila Němcům, Angličanům nebo Francouzům, hoj, což by na ní bylo více vidět, že jest Prahou, než nyní. My přestáváme na tom, že máme dějiny v archívech a bibliotékách; abychom je rozložili kolem s,ebe po náměstích a po ulicích, abychom je postavili před oči všem a každému, abychom se jimi veřejně honosili, k tomu stupni národního uvědomění jsme ještě nedospěli. Kdo, znaje naše dějiny a nikdy neviděv Prahu, věřil by vypravování, že mimo Karla IV. a svatého Václava nemáme v Praze na veřejném místě ani jedinou sochu z politických a kulturních dějin svých? Ba že mimo jména obou jmenovaných mužů jméno žádného svého velikána nemáme napsané na rohu ulice? Galerie jezuitských soch (!?) na Kamenném mostě přece není ilustrací českých dějin! A ten sloup s několika kamennými otesánky, postavený na Staroměstském náměstí po bitvě na Bílé hoře, jest nám toliko proto zajímavým, že jeho stín v pravé poledne padá na vydlážděný pražský — meridián! Kdyby tam nestál tento sloup, museli bychom kvůli tomu meridiánu postavit jiný, ovšem také jinam Suma sumárum máme Prahu posud s takovou tváří, jakouž jí daly časy jezuitsko-německé. Není na ní posud nic závadného z našich dějin, a v našich dějinách jest ukrutně mnoho závadného!

Sunday, January 01, 2006

Nový rok v praze

Ale ne v praze stoleté, dnes mám av praze (a tedy, nejen v ní, ale i všude jinde) nový rok. Říká se že jak je na nový rok, tak bude po celý rok, a já doufám že tomu tak opravdu bude, chtěl bych vám tímto popřát štastný a veselý rok 2006.