Martinická ulička

Za posledních let jsme již získali velmi mnoho vlastenců; dělají nám všude čest a radost. Byl to těžký kousek chleba, ale vyplatilo se nám to velice; naše politika má v těch „získaných" nejmocnější podpory. Teď jsme se odvážili na „majstrštyk" a navlekli jsme celou věc ukrutně chytře. Nebožtíkovi hraběti Jaroslavu Bořitě Martinicovi, témuž, který pomocí psů a karabáče honil své poddané do „svého" kostela a který mezi jiným měl ten malér, že několik poctivých Čechů jej shodilo z oken královského zámku pražského hezký kousek dolů na hnůj, začež pak ovšem, když umřel, byl pohřben v chrámu svatého Víta, — dali jsme tyto dni čestné právo měšťanské a podle jeho „nesmrtelného" jména jsme pojmenovali kus Prahy. Martinická ulička jest náš nejnovější „pokrok k lepšímu".
(Drobná poznámka, řeč je o druhé pražské defenestraci kdy naštvaní pražané vtrhli na hrad a nehodné místodržící Martinice, Slavatu a jejich písaře vyházeli pěkně oknem dolu. Bohužel dotyční přistáli na hnoji a tak přežili a jeli si stěžovat.. následkem čeho pochopitelně do čech vtrhlo Habsburské vojsko.)