Jména ulic

Kdo by o nás soudil z nápisů ulic neb z pustoty náměstí pražských, musel by nás považovat za — nejsolidnější národ na světě. Nic než samá řemesla: truhláři, jircháři, soukeníci, řezníci atd.; pak všeliká malá a velká zvířata, k jídlu a k potahu: Kuří trh, Koňský trh, Dobytčí trh; — pak některé věci k snědku: Vaječný trh, Ovocný trh, Masná ulice, Rybná ulice, Kaprova ulice; pak trochu nevinných ponětí geometrických: Velké náměstí, Malé náměstí, Dlouhá ulice, Široká ulice; a ostatně skorém naskrz sami klášterníci a svautí obojího pohlaví: křížovníci, dominikáni, kapucíni, jezuiti, uršulinky atd. atd. Nic a nic z českých dějin; žádný český král, žádný umělec, žádný učenec, žádný hrdina, žádný dobrodinec, žádný umučenec, ani žádný poctivý oběšenec český! Jak pravím, co se týče názvosloví ulic a náměstí, není na světě šosáčtějšího národa, než jsme my. Nanejvýše že jsme si již dávno udělali Panskou ulici, abychom naznačili, že v národě našem mimo jiné jest také ještě nerozřešena veliká otázka společenská; sice bychom byli museli trpět, že nám jiní osvícení národové budou spílat politických nevzdělanců tak dlouho, až nás nynější slavná rada královského města Prahy z toho trapného nařčení vyvede zřízením překrásných moderně demokratických tabulek se zvučnými nápisy: Kinská ulička, Lažanská ulička. Pan Benke způsobí slavné městské radě pražské zajisté veliké a radostné překvapení, když na tyto dvě tabulky nalakýruje také příslušné erby s fanfrňochy. hodně a mnoho fanfrňochů! Ale aby slavnou městskou radu zároveň nepoplašil, ať k tomu nebere barvy národní, nýbrž úplně neutrální, pěkně do Šeda, třeba již trochu do špinavá; vždyť časem svým ty tabulky beztoho se ušpiní. Ještě více by se zavděčil pan Benke slavné městské radě pražské, kdyby na tabulky pro Týnskou a Přívozní uličku ani nelakýroval jména Lažanský, Kinský... nýbrž toliko erby obou šlechticů ve velikém formátě.