Vojáci za trest a dobrovolní

Zato dodávány armádě z trestu živly nesolidní a ničemné, které rodinám nebo obcím všelijak byly na obtíž. Tehda, až do roku 1858, mohlo se tedy právem říkat a říkalo se také mladíkům a mladým mužům, kteří nedělali dobrotu: „Půjdeš na vojnu! Dáme tě odvést!" a podobně. Studenti, kteří propadali, ale jinak zdravé údy měli, shledávali se u pluků, jestliže jich totiž rodičové nevykoupili. Dobrovolně mohl se arci hlásit kdokoli, avšak čini li tak, kromě šlechticů, zpravidla jenom mladí muži, kteří buď s povoláním se minuli aneb jinak ve svém postavení se promrzeli. Proto byli dobrovolníci namnoze v opovržení, zejména u šikovatelů nebo desátníků hrubšího zrna. Takový „světnicový tyran" uctíval dobrovolníky nadávkami všeho druhu, a byl-li dobrovolník „lepšího původu" nebo vyššího vzdělání školského či odborného, mluvil pan desátník o „přiběhlících", o „sběři, která se k žádnému řemeslu nehodí", o „holotě, která si u vojska vyhledala žlab a přístřeší" atd. Pak tázal se například desátník několika vojáků jednoho po druhém, dal-li se dobrovolně na vojnu, a když každý toť se rozumí odpověděl, že nikoli, ukončil tyran svůj kárný hovor slovy: „Nu tak! Žádný slušný člověk vůbec k vojsku dobrovolně nejde!"