Žandár ve škole

Na velkém věšáku mezi katedrou a tabulí viselo asi dvacet z lepenky zhotovených a pěkně napsaných „hláskovacích tabulek", podle kterých jsme se čísti učili v ten způsob, že učitel vždy jednu z nich na černou tabuli zavěsil a při výkladu nebo cvičení jednotlivých žáků rákoskou od slabiky k slabice ukazoval. Tak dělo se i jednoho krásného odpoledne, když tu dveře hřmotně se otevřely a jimi i indarm v plné zbroji do třídy vstoupil. My děti povstaly jsme uctivě a pozdravily obvyklým tehda „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!" Až navěky amen!" odpověděl vážně žandarm, a posadiv se zvolna na židli, kterouž mu byl učitel blíže k tabuli postavil, pokynul nám blahosklonně, abychom se opět posadili, a pravil učitelovi: „Tak pokračujou! Mně se zdá, že se slabikovalo — no, nic neškodí, uvidíme, jak to chodí!"