Novinové články

Smyslu této zvláštní operace porozuměl jsem teprve po několika letech: otec zachoval si takto noviny, kteréž po opětném zavedení absolutismu vycházeti přestaly a kteréž uschovávati přísně bylo zapovězeno. Běda člověku a zejména učiteli, o němž by se bylo úřadům doneslo, že má uschovány Havlíčkovy noviny nebo jiné potlačené „revoluční" časopisy! Ale míti školní skříň nebo plentu na půdě starými novinami polepenou nemohlo býti ani tehda žádným přečinem, ba nemohlo dojíti ani povšimnutí, když se o tom nemluvilo. A takž zachoval si otec aspoň nejzajímavější čísla Prostonárodních novin, Pražského večerního listu a tak dále. Havlíčkovy Národní noviny tímto způsobem „zvěčnili" nebylo radno, neboť veliké písmo jejich hlavice bilo příliš do očí a konfidentům neboli udavačům byl zrovna tento Jist nejvíce znám a na srdce vložen. Krom toho nebylo ani tolik místa, i musilo se tedy při nich na jiný způsob uschování pomýšleti. A způsob ten nalezen takřka sám sebou. Večer téhož dne, když jsme zrovna u večeře seděli, zadunělo cosi za dveřmi a do světnice vešel známý hudebník, kterýž u nás častým hostem býval. „Pane učiteli," pravil, „pan setník — či pardon — už ne setník, pan Toulá dává se poroučet a posílá vám ten turecký buben, budete to míti hezkou památku na národní gardu!