Chodníky a ulice

Jízdní dráhy ulice byly neupravené, neurovnané a tedy hrbolaté a všelijak zvlněné. Dlažba byla kostrbatá, namnoze z takzvaných „telecích hlav" stlučená, plná struh a prohlubní. Chodníky byly úzké, nevyvýšené, mramorovými plotýnkami dlážděné a tedy hladké, po dešti pak a sněhu vždy až nebezpečně skluzké. Proto dávala je obecní správa v zimních měsících od kameníků zubatými sekáčky „vysekávat", aby se staly drsnějšími, což arci vždy jenom na krátkou dobu pomáhalo. Že nebylo tehda v Praze žádných městských drah nebo tramvají, rozumí se samo sebou, avšak připomenutí zasluhuje, že nebylo zde ani žádných omnibusů nebo čehosi podobného. Fiakry a drožky byly v městě jedinými pomůckami rychlejší komunikace a pro výletníky do pražského okolí stávaly za každou branou zelenými plátěnými střechami kryté bryčky, které teprv odjížděly, když všechna místa byla obsazena. Tyto bryčky jezdily v neděli a ve svátek mezi Prahou a určitými nedalekými výletními místy po celý den sem tam, nebyly-li náhodou nějakou společností na celou dobu výhradně najaty. /S. Heller/