Domy a výkladní skříně

Ježto všechen hospodářský život v kleštích všemohoucí libovlády nijak rozvíjeti se nemohl a krom toho ještě bezpříkladnou mizérií státního hospodářství, valutových a úvěrních poměrů dušen byl, nebylo žádného stavebního ruchu a žádné viditelné konkurence v živnostech a následkem toho nebylo také žádných skvěle zařízených závodů, žádných parádních, bohatě osvětlovaných výkladních skříní a reklamních štítů, žádných lesklých, lákavých obchod nich výstav, žádného přepychu ani zářivé, filigránové, laciné, touhu a koupěchtivost dráždící parády... všude vládla jenom jakási solidní skromnost, zdrželivost a spořivost, tichá kalkulace, hospodárná vypočítavost a spokojenost se vším, co klidný, normální běh života skýtal, a proto byly i hlavní třídy pražské prosty všeho přepychu a vší jiskřivé pestrosti. Fronty domů táhly se lomenými, ale přece tichými čarami v jakési nudné jednotvárnosti od prospektu k prospektu. Průčelí domů byla ponejvíce hladká, ctihodnou „patinou" sazí a prachu ztemnělá, čmouhami pokrytá, a proto jaksi zasmušilá. Rozkazů na opravu a úpravu fasád tehda mnoho se nevydávalo, a proto dostávaly i části ještě poměrně mladé vzhled jakési nikoli starožitnosti, ale ovšem zestárlosti a sešlosti.