Buben

Ale co si s ním počnete, věru nechápu — škoda pětky, kterou jste prý za něj dal!". . . „Uschovám jej na lepší časy," odpověděl otec s ironickým úsměvem; „příští národní garda doslané jej hned do vínku!" Muzikant se usmál také trpce, povzdychl si a ohlédnuv se ustrašeně, zdali ten jeho povzdech nikdo neslyšel, dal „dobrou noc" a odešel. Sotvaže byl dveře za sebou přibuchl, povstal otec a pravil vesele: „Ten buben přišel mi jako na zavolanou — do toho uložíme knihy a zbylé ještě noviny! Na půdě pověsíme jej na hambalek, a kdyby nějaký slidič až tam pronikl, v bubnu jistě revoluci hledat nebude!" A tak se i stalo. Svrchní kůže z bubnu stažena, a když zapovězené tiskopisy dovnitř pečlivě uloženy byly, namočena a natažena zase umělou rukou otcovou, i uzamkla poklad bubnu svěřený téměř hermeticky. Toť vše, co mi z dob naší „velké revoluce" v paměti uvázlo; nadále mám ve své „historické paměti" dojem veliké prázdnoty a naprostého idylického ticha. Nebylo již žádných slavností, žádných schůzí, žádných parád, ba zdá se mi, že lidé toho času i mluvit přestali.
AS. Holic,/