Od Vltavy k Prašné bráně 2

Naproti Františkovu pomníku, ale blíže ke mlýnům, býval na Vltavě při nábřežní zdi z trámů a prken sbitý plovoucí mlat, na němž v teplých měsících zástup dělníků v drevácích mlátíval obyčejnými cepy mokré potištěné nebo vůbec barvené kartouny. Voda tekla nízko přes mlat, takže vymlácená barva ihned mizela a nepotištěné části kartounů čisté zůstávaly.
Zabloudiv v myšlenkách na staré, jak se tehda říkalo a psalo, Františkovo nábřeží, vzpomínám, jak v letech padesátých vypadalo nejbližší sousedství jeho a Řetězového mostu na této straně. Na místě, kde nyní stojí Národní divadlo, byl prázdný prostor, byla čtverhranná prohlubeň, jejíž rovné, travou porostlé dno se prostíralo v rovině nynější Divadelní ulice, tedy několik metrů pod nábřežím a nynější Ferdinandovou třídou. Prohlubeň byla obehnána nahoře do pravého úhlu, na sever a proti řece silným dřevěným zábradlím. Na jižním konci prohlubně stála nepatrná kamenná budova, ve kteréž byl hlavní sklad soli, pročež se také budova ta obecně nazývala solnicí. Ža solnicí směrem k vojtěšské čtvrti stály tři pěkné kamenné domy s průčelím na řeku a s chodníky už v úrovni nábřeží. Na místě solnice zbudováno roku 1862 Prozatímně divadlo, jehož později, roku 1882. použito bylo zároveň s řečenými (Wolfovými) domy

ku prodloužení budovy Národního divadla a k rozšíření uličního volného prostoru za ním. Tento přístavek Národního divadla liší se nápadně, ba skoro ne-architektonicky od prvotní budovy Národního divadla: fasáda jeho není kvádrová, nýbrž pouze omítková, a na stupňovaných střechách je znáti, kde bylo Pro-zatímné divadlo a kde stály shora dotčené domy.
Na místě, kde nyní stojí palác hraběte Lažanského s kavárnou Slavií, zela podobná čtverhranná, hrubým zábradlím obehnaná prohlubeň jako naproti u solnice. Prohlubeň ta zaujímala jenom prostor nynějšího paláce a její travou porostlé dno bylo posázeno koly neboli tyčemi k napínání provazů a sušení prádla. Kdo z kolemjdoucích neměl nic hloupějšího na práci, díval se letní dobou, jak tam podkasané statné děvy a ženy rozvěšovaly košile, spodky a povlaky peřin ve Vltavě čistě vymáchané, nebo pozoroval, jak rozpustilý vítr prádlo to do komických balónových útvarů nafukoval a služkám vlasy neurvale čuchal. — Také na místě, kde stojí nyní celý palác české spořitelny, byl až do roku 1858 prázdný prostor, jejž zčásti jenom zaujímala Ellenbergrova cihelna a vápenka; i zde sušívalo se prádlo, vyklepával se polštářovaný nábytek a proháněli se psi z celého okolí. Zimního času stávaly tu obrovské boudy Kreuzbergova zvěřince nebo všelijakých panorámat, kabinetů a muzeí, jimiž uliční fronta „malebně" bývala doplněna. Stavba spořitelního paláce zahájena roku 1858 a dokončena roku 1861. (Roku 1905 byl spořitelní palác rozšířen po zboření dvou ještě nových sousedních domů až k Divadelní ulici.)