Dvě náměstí
Koňský trh nazván byl již od roku 1848 Václavským náměstím, ale staré jméno jeho panovalo stále v ústech lidu i v novinách, kteréž jenom tak někdy nové označení v závorkách uváděly. Starší lidé zapomínají se dosud rádi, říkajíce, že byli na Koňském trhu místo na Václavském náměstí. V letech padesátých jsme náměstí tomu vůbec jinak neříkali.
Koňský trh vypadal tehda trochu jinak, než vypadá nyní Václavské náměstí. Především bylo po jeho obou stranách méně vysokých domů a náměstí zdálo se tedy širším, než se nám jeví nyní. Stromů na něm žádných nebylo. Uprostřed, tedy v ose náměstí, stály v řadě za sebou tři kamenné kašny s vodomety a dvě sochy: svatého Václava a svatého Jana Nepomucké-ho. Svatý Václav stál v středu náměstí, svatý Jan blíže k východnímu konci, jejž uzavírala Koňská brána s hradbami. Jezdecká socha svatého Václava, zhoto-
vená v 17. věku, stávala dříve na kašně u Svatého Jindřicha a stojí nyní na Vyšehradě. Také socha svatého Jana zdobila dříve jakousi kašnu. V oktávách obou zemských patronů konaly se u těchto soch večerní pobožnosti s podobným osvětlením, jaké dosud bývá v oktávě svatého Jana Nepomuckého na Kamenném nebo Karlově mostě. Před sochou svatého Václava slouženy roku 1848 několikráte latinské i slovanské mše pod širým nebem, zde bývalo pak v letech šedesátých středisko různých národních slavností (svěcení spolkových praporů apod.), jakož i ohnisko politických demonstrací, jež buď odtud vycházely, aneb zde vrcholily.
V letech padesátých, za tuhé vlády absolutismu, bylo zde také ohnisko pražského života, ale docela jiného. Koňský trh byl tehda ještě skutečným tržištěm a spolu oblíbenou promenádou takzvaného „lepšího" obecenstva. Hlavními trhovými dny byly úterý a sobota. V tyto dny bývala hořejší část Koňského trhu hlučně oživena již dávno před svítáním, zejména v zimních měsících, kdy teprve v pozdějších hodinách se rozednívá. Na prostoře od sochy svatého Václava až ke bráně konal se hlučný trh na obilí, brambory, zelí a jiné plodiny, jež sem venkované přiváželi na košatinových, obyčejně také plachtami krytých vozech. „Formani" tito musili býti o čtvrté a nejpozději o páté hodině u brány, u akcízu, aby se zavčas dostali na trh; z toho plynula nutnost, aby buď celou noc jeli, anebo, jestli nablízku sídlili aneb kdesi před Prahou nocovali, záhy po půlnoci vstávali a zapřáhali.
Koňský trh vypadal tehda trochu jinak, než vypadá nyní Václavské náměstí. Především bylo po jeho obou stranách méně vysokých domů a náměstí zdálo se tedy širším, než se nám jeví nyní. Stromů na něm žádných nebylo. Uprostřed, tedy v ose náměstí, stály v řadě za sebou tři kamenné kašny s vodomety a dvě sochy: svatého Václava a svatého Jana Nepomucké-ho. Svatý Václav stál v středu náměstí, svatý Jan blíže k východnímu konci, jejž uzavírala Koňská brána s hradbami. Jezdecká socha svatého Václava, zhoto-
vená v 17. věku, stávala dříve na kašně u Svatého Jindřicha a stojí nyní na Vyšehradě. Také socha svatého Jana zdobila dříve jakousi kašnu. V oktávách obou zemských patronů konaly se u těchto soch večerní pobožnosti s podobným osvětlením, jaké dosud bývá v oktávě svatého Jana Nepomuckého na Kamenném nebo Karlově mostě. Před sochou svatého Václava slouženy roku 1848 několikráte latinské i slovanské mše pod širým nebem, zde bývalo pak v letech šedesátých středisko různých národních slavností (svěcení spolkových praporů apod.), jakož i ohnisko politických demonstrací, jež buď odtud vycházely, aneb zde vrcholily.
V letech padesátých, za tuhé vlády absolutismu, bylo zde také ohnisko pražského života, ale docela jiného. Koňský trh byl tehda ještě skutečným tržištěm a spolu oblíbenou promenádou takzvaného „lepšího" obecenstva. Hlavními trhovými dny byly úterý a sobota. V tyto dny bývala hořejší část Koňského trhu hlučně oživena již dávno před svítáním, zejména v zimních měsících, kdy teprve v pozdějších hodinách se rozednívá. Na prostoře od sochy svatého Václava až ke bráně konal se hlučný trh na obilí, brambory, zelí a jiné plodiny, jež sem venkované přiváželi na košatinových, obyčejně také plachtami krytých vozech. „Formani" tito musili býti o čtvrté a nejpozději o páté hodině u brány, u akcízu, aby se zavčas dostali na trh; z toho plynula nutnost, aby buď celou noc jeli, anebo, jestli nablízku sídlili aneb kdesi před Prahou nocovali, záhy po půlnoci vstávali a zapřáhali.
posted by Holoprdel at 12:59 PM
0 Comments:
Post a Comment
<< Home