Od vltavy k prašné bráně

O pražských ostrovech není lze z té doby mnoho vypravovat. Žofínu říkalo starší obyvatelstvo tehda (až do šedesátých let) stále ještě Barvířský ostrov, či vlastně Fárberinsel, ačkoliv ostrov ten již roku 1838 dostal jméno Žofína. V zimě byl sál tohoto ostrova, největší v Praze, ohniskem masopustního života, ale v létě byl ostrov slabě navštěvován, a to jenom lidmi, kteří vyhledávali klidného zátiší. Více navštěvovány byly ostrov Střelecký a nejvíce Štvanice neboli Velké Benátky. Každý z těchto ostrovů měl již tehda svoje obecenstvo a svůj způsob zábav. Vojenské hudby bývaly na všech vzácností. Za obyčejných dnů bývalo i na Střeleckém ostrově (který se dříve nazýval Malé Benátky) idylické ticho; proto konal jsem tam letního času odpoledne nejraději svoje školní „studia", při nichž jsem hůlkou do písku kreslíval geometrické figury a algebraické formulky. Také v malém parčíku u pomníku císaře Františka jsem svoje školní úlohy časem louskával.