Požár

A pražských upomínek na rok 1858 dlužno ještě uvésti velký požár či — lépe řečeno — velké požáry, jejichž obětí se staly Lodní mlýny pražské. Dne 25. prosince před šestou hodinou večerní propukl v krajním rohovém mlýnu hořejších Lodních mlýnů u Žofína oheň a zakrátko byla celá řada těchto veskrze dřevěných budov v plamenech. Šestl mlýnů shořelo až k vodní hladině a kromě nich vyhořely ještě dva ke mlýnům patřící domy na břehu řeky a dvě střechy musily býti strhány. Byl to požár obrovský a záře z něho sálala tak veliká, že až sedm i více mil za Prahou venkovské obce poplašeny byly domněnkou, že hoří u nich v sousedství. Jiskry, hořící kusy dřev a všeliké škváriy žárem spečeného a také ještě hořícího zrní lítaly daleko kolem, například až do Spálené ulice. Požár trval celou noc a po celý následující den se ze spáleniště ještě kouřilo. Ježto shořelé dřevěné mlýny obydleny nebyly, neslíil se oběti živlu žádný lidský život. Jak požár vznikl, nebylo zjišlěno; tvrdilo se, že jenom z neopatrnosti. Avšak tomuto tvrzeni přestalo se namnoze věřit, když dne 30. prosince zrána o půl třeli hodině v téže skupině mlýnů, v takzvaných dolejších l.oděckých mlýnech, nový velký požár propukl a zase několik mlýnů úplně zničil. Těmito dvěma požáry byly spáleny dvě první řady mlýnů žofína a zůstala jenom třeli řada, takzvaných Štlkovskýclt mlýnů. Z dolejších Loděckých mlýnů zbyl jenom pevný kamenný mlýn Vávrův č. 233. 7M vyhořelé v prosinci 1858 některé dřevěné mlýny vystaveny mlýny kamenné, kteréž před několika lety z hladiny vltavské smeteny byly úpravou vlttrvského ramene na východní straně Zojina a stavbou svalovojlěšského nábřeží.