Ženci

Nám studentíkům býval za onoho času lítaným zjevením příchod venkovských sekáčů do Prahy jakožto znamení, že konec školního roku se blíží. (Školní rok končíval tehda dnem 31. července.) Každého roku totiž přicházeli kolem 10. července z venkova do Prahy sekáči a ženci, aby se tu pro bližší i vzdálenější obce v okolí pražském pronajímali. Shromažďovali se hlavně na Staroměstském náměstí u sochy Panny Marie. Ti sekáči pak, kteří buď u sochy již místa nenalezli, aneb před slunečním žárem schovati se chtěli, uchybrvali se do podloubí nebo do arkády před Týnským kostelem nebo kamkoli jinak nablízku do chladného stínu. Přicházeli sem otcové s celými rodinami a bývalo vždy zajímavé poílívání na skupiny těch osmahlých venkovanů, nad jejichž hlavami se ve slunečním jasu blýštěly ostře nabroušené kosy. Sekáči a ženci ček(di tu klidně a napohled docela spokojeně, až se. statkáři dostaví a je do práce najuunt. Nečekáindi zpravidla dlouho a odcházeli -vesele do práce, která se u Prahy lépe platila než v kraji, kdež tehda bývalo pracovních sil nadbytek. Jaká změna udala se od těch dob v našich společenských a zejména v dělnických poměrech!