Obchod

Tím časem, co venku na trhu se vybíralo, smlouvalo a uzavíralo, tlačilo se v tržní úřadovně vždy hojně lidí, kteří diktovali o prodeji a koupích, jak předepsáno bylo, do protokolu podrobné údaje a vyžadovali si potřebných průkazů. Na náměstí zatím vozové hradby zvolna řídly. Vozkové, kteří prodáno měli, odjížděli, proplétajíce se, jak jen možno bylo, řadami neuvol-něných ještě povozů a rozjížděli se po městě, buď aby prodané zboží na místo odvezli aneb aby, když rozebráno měli, u různých velkoobchodníků nakoupili a naložili pro svoje venkovské zákazníky, kupce, kramáře a hostinské různého zboží. Venkovští detailisté tehda jiným způsobem než prostřednictvím „formanů" zboží na venkov nedostávali. Co venkovanům ze vzdálených krajů na obilí a vůbec sutém zboží zbylo, složeno v tržním úřadě anebo u spolehlivých podom-ků velkých zájezdních hostinců.
Když nahoře od svatého Václava ke bráně obchody končily, začínal trh dole, na dolejší části náměstí. Zde byly kupujícím obecenstvem skoro jenom ženské, as jako nyní v tržnici, hospodyňky a kuchařky, kteréž si pouze pro denní potřebu opatřovaly, čeho jídelní lístek právě vyžadoval, zvláště zeleninu, brambory, mák, sušené ovoce, houby atd. Zvláštní trhový odbor tvořili chlebaři a chlebařky, pecnáři pražští i venkovští; tito zaujímali přední část tržiště celými barikádami velkých pecnů chleba bílého a černého, vysokého a nízkého, soleného i nesoleného, kmínovaného i nekmínovaného. Chlebaři měli zvláštní privi-lej, že směli na trhu „sedět" až do několika hodin s poledne, kdežto ostatní prodavači udeřením dvanácté se svým zbožím musili zmizeti.
Než ještě tržiště Koňského trhu se vyprázdnilo, začala dopolední promenáda novoměstského a staroměstského elegantního světa. Promenovalo se na té straně, jež podle výroční doby byla příjemnější, ale ne výše než k bodu, kde náměstí příkřeji začíná stoupat — dále se nikdo nenamáhal. Příkopy tehda ještě v módě nebyly, aspoň co se týče procházek, tím méně pak Aleje.