V tu dobu zdvihali se formani druh za druhem

V tu dobu zdvihali se formani druh za druhem, aby se podívali, jak je s valachy, a než udeřila čtvrtá, seděli jsme zase pod plachtou, ujíždějíce v ostrém ranním mrazu k domovu. Kola v umrzlém sněhu skřípěla a náš hovor umlkal. Do sena a slámy jak jen možno bylo zaryti, oddávali jsme se sladké dřímotě. K sedmé hodině přijeli jsme do Benešova, kdež se u České koruny krátce posnídalo, a v deset hodin byli jsme před Vlašimí. Aby můj poněkud deranžovaný úbor mým rodákům nepůsobil pohoršení — bývala obyčejně neděle — sestoupil jsem vždy u domašínské brány knížecího parku, a vyhnuv se takto městu, šel jsem parkem domů.
/S. Heller/