Drastické cestování

Na počátku let šedesátých zaveden u nás mezi Čechticemi, Vlašimí, Benešovem a Prahou první do-stavník jakožto soukromý, ale koncesovaný podnik dopravní. Dostavník náš byl větší než poštovní rychlík, byl také natřen dole barvou žlutou a horem na černo a vypadal tedy zdaleka skoro jako rychlík, ale jenom zdaleka. Jeho zařízení bylo velmi prosté a u porovnání s rychlíkem chatrné, ba lze říci bídné: dvě černou kozí potažené lavice a podlaha — holý silný plech. Okna a dvéře (na obou stranách) byly vždy roztřeseny, nepřiléhaly a propouštěly silný průvan. Osm až deset osob musilo se do vozu vtěsnat což bylo v létě konečně snadné, ale v zimě s velikou obtíží spojeno. Dostavníku používali totiž hned od východiska nejvíce židovští obchodníci, kteří do obrovských kožichů zabaleni, každý sám dvě místa zaujímali. Nešťastník, který večer ve Vlašimi přisedl, musil zaujmouti už jen místo u dveří a okna a vytrpěl si pak cestou do Prahy zimního času pravou „mučednickou korunu".