Pošta

Když pisatel těchto řádků začal dojížděti do Prahy, projížděly Vlašimí na Prahu a na Vídeň jenom těžké, ale dosti elegantně zařízené poštovní rychlíky, to jest uzavřené černožlutě obarvené kočáry pro spěšnou dopravu cestujících a poštovních zásilek. Tyto vozy dostávaly na každé poštovní stanici, tedy vždy po uražených asi dvou zeměpisných mílích, čerstvé koně a jiného kočího, jak se říkalo: postilióna. Vystřídaný postilión zapřáhl své službu vykonavší koně do malinkého košetinového vozíku o dvou kolech, takzvaného kabrioletu, vsedl do košetiny a jel volným krokem nazpět do své stanice. Na poštovní rychlík, který Vlašimí projížděl ráno, večer a v noci, hleděl jsem vždy s jakousi posvátnou úctou, neboť touto dle mého tehdejšího soudu skvostnou příležitostí jezdili jenom velcí páni. Na kozlíku seděl vždy pestrý postilión s vysokými černými botami, bílými nebo žlutými koženými a ičsně přilehajícími spodky, s červenou vestou a černým oranžově vroubeným frackem a nízkým cylindrem se žlutou stuhou a pozlaceným orlem.