V hospodě

K jedenácté hodině večerní přijíždělo se obyčejně do Ládví, na polovině cesty. Tam býval dobrý zájezdní hostinec a tam také naši formani se zálibou krmívali. Vymrzlé vítala nás vyhřátá, jasně osvětlená a přívětivá hostinská jizba, plná již vůně z krmí, jež se vařily, smažily a pekly na plotně a v troubě velikého sporáku. Plotna byla plna hrnců a pekáčů, u nichž hostinská, paní Nováková, s měchačkou v ruce rozšafně manipulovala. S veselou myslí a za hlučného hovoru usedali studenti k dlouhému stolu uprostřed šenkovny a než vozka v konírně koním „založil", byla večeře snědena a přinášena již oběť zápalná. Zpravidla přijíždělo rychle za sebou několik formanů, kteří se po trhu — kvůli plným tobolkám — drželi blízko u sebe, a takž byla jizba záhy slušně naplněna.