Jede poštovský panáček..

Na černožluté šňůře visela mu kolem šíje proslulá kruhová poštovská trubka, na kterou postilión, když městem projížděl, jásavě troubil starou, světoznámou jízdní melodii. Rychlík (německy Eilwagen) byl zjevem obecně známým a tedy všedním; ale senzaci vzbuzovala vždy zvláštní pošta (tehda se říkalo jenom Extrapost), tj. mimořádná poštovní příležitost, kterou si opravdu jenom velcí páni tu a tam výhradně pro sebe najímali. To býval v létě zpravidla otevřený velký kočár s parádně vyšňořeným postiliónem, ale v zimě někdy pak jenom obyčejný, ale zánovní vůz rychlíkový. Příchod zvláštní pošty hlásalo už zdaleka kromobyčejně slavnostní. . „Jede, jede poštovský panáček, jede, jede poštovsk pán"...