Rychlík

Obyčejný rychlíkový vůz měl „kupé" pro čtyři cestující, zde pak měkká, bílým nebo žlutošedým suknem potažená sedadla s širokými ozdobnými závěsy na pohodlné zapouštění rukou; vpředu pak byl polo-krytý oddíl pro konduktora, úředního průvodčího pošty, a teprve před tímto oddílem kozlík pro postilióna. Konduktorův oddíl a kočův kozlík byly tak pohodlný, že měly každý hojně místa pro dvě osoby. Proto přijímal konduktor často do svého oddílu cestujícího, jenž si přál jeti na volném vzduchu aneb jemuž bylo uvnitř vozu příliš dusno, a postilión zase přijímal rád s konduktorovým svolením na svůj kozlík nějakého slepého pasažéra neboli slepáka. Rychlíkem jeti bylo za mých mladých let v mých očích jízdou pro pány. Jízdného platilo se za osobu například z Prahy do Vlašimi (za sedm mil) čtyři zlaté a třicet krejcarů stříbra (devět korun), kromě spropitného, jež se zpravidla na každé stanici dávalo odstupujícímu kočímu.