Cestovní průkazy

Nebylo absolutního státu, v němž by se cestování nebyly činily překážky, ale nebylo snad absolutismu, jenž by volnému pohybu občanstva tak přepjaté a nesmyslné obtíže byl činil jako rakouský absolutismus let padesátých. Pas, domovský list, pracovní výkaz nebo cestovní knížka byly nevyhnutelné vademekum, byly nezbytnou potřebou každému, kdo se chtěl jen sebemenší kousek do světa podívati. Že na cestu do Benátek (tehda ještě rakouských), do zemí Německého spolku (jehož vedoucím členem Rakousko bylo) pasu či průvodního listu bylo potřebí, šlo ještě jakžtakž na rozum hůře již chápalo se, že bylo pasu potřebí také na cestu do Vídně, do Pešti a vůbec do jiných zemí rakouských, ale holou zbytečností, ba hloupou sekaturou zdálo se a bylo vskutku také, že musil míti český venkovan pas nebo aspoň domovský list při sobě, i když jel do Prahy, ba vůbec do nějakého vzdálenějšího místa naší země. Vlastně měl míti některý ze shora uvedených průkazů po ruce každý, kdo vůbec humna opustil, po silnici třebas jenom delší procházku učiniti hodlal a žádných nepříjemností zažíti nechtěl.