Mezi fasádami

Vzezření ulic pražských v druhé polovici let padesátých lišilo se valně od nynějšího jich obrazu. Především byla tehdejší výstavnost Nového Města a do jisté míry i ostatních „čtvrtí" — kterých bylo pět — mnohem primitivnější a chudší než nyní, přičemž arci některé části a kouty města malebnějšími se jevily a jakousi poezií zchátralosti dýchaly. Stavební ruch byl tehda velmi nepatrný, přestávaje na pracích
a podnicích jenom naprosto nutných. Jako všechen hospodářský, politický a národní život dřímal také stavební ruch v železném objetí absolutismu, který v nižádném směru nepřál novotám ani novým útvarům. Podnikavosti pak, aspoň v našem táboře, vůbec žádné nebylo a také u Němců činěny nové pokusy a podniky postupem docela mdlým a jenom v oboru tradicionálního obchodu a průmyslu. K tomu družila se okolnost, že byla ona léta výběžkem doby, ve které stavba domů ještě nebyla předmětem spekulace, ve kteréž se kapitály do domů ještě neukládaly na bezpečný výnos, nýbrž kdy lidé, kteří se byli jakéhosi blahobytu domohli, domy si stavěli, aby se svojí rodinou bydleli pod vlastní střechou a měli své závody ve vlastní budově. Přebývající místnosti pronajímali domácí páni jiným lidem, nepočítajíce, zdali kapitál do stavby domu vložený ponese také nějaký slušný úrok. Pravím, že byla padesátá léta výběžkem té doby, neboť bylo i tehda již mnoho měšťanů, kteří žili jenom z výnosu svého domu anebo svých domů, a bylo také již mnoho nájemníků, kteří s povzdechy vzpomínali časů, kdy na žádnou rentabilitu domů se nepočítalo a kdy tedy činže bývaly ještě velmi nízké.