Sady na letné

Na Letné či lépe řečeno na letenské stráni, která již byla majetkem obce pražské, pokračovalo se v pokusech proměniti tuto k nebi strmící poušť v sad se stinnými promenádami. Již roku 1859 začala obec hořejší část Letné osazovat, ale první tento pokus se nezdařil, ježto vysázené tam stromky pro nedostatek vody zhynuly. Zjara roku 1860 nastalo tedy na radnici velké lámání hlav, jakým způsobem by se zjednati dalo k zalévání kultur stále potřebné množství vody, aby vysázené stromky opět nevyhynuly; má-li se hledati voda nahoře, v jediné tamější studni, jež by za tím účelem prohloubit a rozšířit se musila, či neby-lo-li by možno čerpati a vyvážeti vodu nahoru z Vltavy, jež patu belvederské stráně dole omývá. Z rozšíření studny nekymil po bližším ohledání žádný úspěch, a takž obrácen posléz zřetel jenom na Vltavu. Odborníci navrhovali různá čerpadla, zdvihadla a všelijaké tlakostroje s příslušným vedením, jež ale vesměs buď příliš nákladnými nebo málo praktickými se jevily. Tu vystoupil na kolbiště „hasičský mistr" — dnes říká se velitel hasičského sboru — pan Lamer a ukázal pánům konšelům Kolumbovo vejce: navrhl totiž, aby se voda nahoru na Letnou hnala prostě stříkačkami z Vltavy. Návrh ten překvapil velice velmi, ale uznán přece za hodný pokusu. Na úpatí hory postavena stříkačka, do Vltavy zapuštěna šest stop dlouhá sací roura a přes celý svah stráně položena 324 loket dlouhá hadice. Stříkačku uvedli dva muži do pohybu a za několik minut zaléval mlází a sazenice nahoře dosti vydatný proud vltavské vody. Pokus pokládal se za zdařený a pan Lamer triumfoval.