Hradby a brány

Praha byla za onoho času obehnána pevnostními hradbami, jejichž zbytky dosud viděti lze na Vyšehradě, na Letné (takzvaný 19. bastion) a u Bruské brány směrem k Dejvicům. Záhy po ukončení třicetile,
války nařídil císař Ferdinand III., aby na místě bývalých věžatých zdí, jež Nové Město a Malou Stranu obmykaly, vystavěny byly kolem dokola hradby nového způsobu, ale toto dílo dokonáno teprv za jeho vnuka, císaře Karla VI. Přitom proměněn Vyšehrad v citadelu. Podél těchto hradeb vinuly se na zevní jich straně kolkolem hluboké a široké hradební příkopy, jež na slunných stranách, tedy od Poříčské brány až ke Slepé bráně na hořejším konci Ječné ulice, na svém dně posázeny byly morušovými stromy. Ovoce těchto stromů prodávalo se v pozdním létě na Ovocném trhu a na místě samém, v příkopech. Odtud brali také první pražští pěstitelé bource-hedváb-níka potravu (morušové listí) pro svoje housenky.
Vstup nebo vjezd do Prahy byl možný toliko bra námi, jichž bylo osm: Vyšehradská, Žitná, Koňská, Nová, Poříčská, Bruska, Strahovská a Újezdská. Vyšehradská brána, jakožto brána pevnostní, vzrostla časem na tři dosud trvající brány a dostala tvar docela zvláštní. Ostatní brány byly všechny nízké a podobaly se krátkým tunelům. Střední, vyklenutou dutinou projížděly povozy, po obou pak stranách byly úzké pasáže pro pěší lid, jak dosud vidno na Brusce. Nejvyšší a nejdelší z těchto osmi bran byla Koňská, í jež uzavírala nahoře Koňský trh, nynější Václavské , náměstí; ona měla tři do tupého úhlu lomené tunely, velký, na obou stranách pískovcovými kvádry obloze nv portál a nahoře silná kamenná zábradlí. Tuto podobu obdržela Koňská brána roku 1832. Z temene Koňské brány byl na Koňský trh malebný pohled jako nyní z prvního patra muzejní budovy. Ostatní
brány byly neúhledné, ba lze říci šeredné, nic jiného než černé a tmavé, do hradeb jako vyvrtané díry.