Druhý den

Druhého dne pak se všude vesele vařilo, smažilo a peklo, neboť Pražané slavívali tehda skoro po ven-kovsku své posvícení slavným obědem o několika pečenich, s mísami koláčů, pivem, vínem, kávou a pun-šem. Po obědě pak, bylo-li hezky — a to bývalo skoro vždy — vyhrnulo se všechno do zahrad nebo v povozech za brány, ba i na řeku. Roku 1858 bylo o svatém Václavu neobyčejně teplo, skoro jako v létě. Následkem toho byla odpoledne Vltava plna loděk a člunů všeho druhu, namnoze i tvarů zrovna masopustně dobrodružných, jako by byl smluven býval nějaký vodní mumraj. Veslující mladíci byli jenom v plavkách a skákali jako o závod z loděk do řeky. Namnoze nebyla to ani žádná loďka. Například: na jakémsi mřížovém podkladu plula vážně mezi štíhlými čluny prostá dřevěná židle a na té židli seděl majestátně, jako na trůně plavčík, postrkuje svůj vehikl dvěma na způsob ploutví zrobenými vesly, až se celý ten krám překotil a plavčíka za hlučného smíchu diváků daleko do vody odhodil.
/S. Heller/