Pro malé i velké

Nechci tu široce vypravovati o našich dětských hrách a zábavách, o našem salva venia uličnictví; to jest a bude věčně stejné a vždy se bude opakovati. A tak jen mimochodem vytknu, v čem snad se naše tehdejší zábavy lišily od nynějších. V zimě stačil nám ku provádění veselého reje úplně led vltavský nebo klouzačky v hradebních příkopech za branami. Nebylo tehda, kdy obyčejným lidem u nás sport sotva dle jména byl znám, ještě žádných ohrazených kluzišť na ostrovech neb na různých závodních drahách s elektrickým osvětlením a vojenskou hudbou; to leda v nepřístupných nám ubohým plebejčíkům zahradách u paláců šlechtických zřizována pro tu výlučnou třídu taková kratochvíle. — Na jaře pak pěstován v příkopech Mariánských hradeb nebo pod Novou branou (asi kde nyní běží prodloužená Hybernská ulice) i za branou Žitnou u takzvané cesty filosofů malý a velký „pasák", a tu ozývalo se vše odstarodávna zvyklými výkřiky: pilám., palestra, meta, prontribus. Zvláště na hradbách u Bruské brány, jež právě teď byly rozkopány, míval pak hradební kaprál, starý to invalida, bydlící v domečku na dvoře u letohrádku královny Anny, těžkou službu a nepřestával se ani durditi. I rvačky ve velkém, slohu, zvláště mezi studenty a učedníky, nebývaly v příkopě pod Bruskou branou právě vzácnými. Ale často, kdy vřava dostupovala vrcholu, nastalo, jako by uťal, náhlé utišení. To bral se zvolna alejí od této brány ku Královské oboře malý stařeček v temném šatě a ve vysokém cylindru, se stálým úsměvem v dobrosrdečné Iváři, jemuž dodával zvláštnosti spodní nadulý a svislý ret. Vedl se s vážným pánem štíhlé, vysoké postavy, čině v chůzi krátké, drobounké kroky. V příslušné vzdálenosti za oběma pány vykračoval si hrdě lokaj s třírohým kloboukem, nesa tu deštník, tu svrchník obou chodců.