Podle vyhlášky..

Dle definice místodržitelské vyhlášky z let padesátých, která snad dosud tu a tam ještě v hostincích zasklena visí, považovány totiž za hazardní především hry, při nichž se nerozdávají všecky karty. Na bulku to arci nikdo nevztahoval. Nejhlučněji bývalo v zájezdních hospodách, kde vozkové z venkova, ovesnáři, senaři, husáci a drůbežníci „stávali" a podvečer se svými pražskými příbuznými nebo známými hlučně se bavívali. Mám vypravovati ještě o zábavách pražského lidu v době absolutismu? Vyjma komedie za branami, národní slavnosti a pouti, které se dosud slaví, a kromě produkcí všelijakých „černokněžníků", eskamotérů, kejklířu a podobných artistů není o čem se zmíniti. Zbývají jenom zimní zábavy taneční. Taneční „muziky" prostonárodní bývaly v nesčetných hospodách jako dosud na okrajinách města. V lepších restauracích pořádány masopustní dobou taneční zábavy, kterým se říkalo „reunion", a do takových jsem časem přicházel s rodinou, u které jsem byl na bytě. Hudbu obstarával v reunionu obyčejný nějaký sextet. Muži pili pivo nebo víno, dámy a děti pak limonádu nebo cukrovou vodu. Za sklenici cukrové vody platilo se až deset krejcarů, za sklenici limonády až dvacet krejcarů. K těmto alkoholu prostým nápojům tehdejší doby přikusovaly se cukrovinky nebo pomeranče.