Parády

K tomu družily se ještě různé vojenské parády, na podzim pak vojenská cvičení, čili jak se tehda výlučně říkalo, manévry, které končily obyčejně přečetně navštíveným nočním manévrem na holešovické pláni. Však ještě jiné, vážnější, ba smutné podívané byly občas lidu poskytovány. Byly to veřejné popravy, jež se konaly na Židovských pecích za vrchem Žižkovem. Nebyly bohudík příliš častý, ale došlo-li k jaké, valívala se k nim již od časného svítání celá Praha. Vozíky hojných prodavačů všelikých občerstvení, lavice i stolice proměňovány na tribuny, na nichž místa útokem dobývána a draze zakupo-vána. Dostavilo se i hojně kramářů se svými lehkými boudami narychlo uprostřed hemžících se davů postavenými, takže to tu vypadalo jako na nějaké pouti. Největší tíseň byla ovšem kolem kordonu vojskem utvořeného, v jehož středu trčel osudný kůl vztýčený katovými pacholky. O vylíčení činu odsouzencova, jež soudem vydáno a zdarma mezi lid rozhazováno, byla vždy svedena pravá rvačka. A po celý den, když hrozné drama již dávno bylo odbyto a mrtvola popraveného sňata i odvezena, panoval na truchlivém tom dějišti hlučný život. Pak ještě dlouho, dlouho o tom vypravováno. Zvláště ale utkvěla v mysli a paměti lidu společná poprava čtyř vrahů, vykonaná někdy v první polovici let padesátých, o níž jsem často slýchal vypravovati.
/L. Quis/