Senzace

Živý člověk, muž s mečem, útočil na strašidla, probodával je, snažil se setnout jim hlavu, příšery však byly nezranitelné. Blíž a blíže přicházely, až splynuly se zápasníkem, který mlhovitá jejich těla prostupoval, a ztrácely se náhle, jako by je půda byla pohltila. Byly to zdánlivě skutečné přízraky, bez hmotného těla. Obrazy těchto zjevů byly totiž na jeviště vrhány pomocí zrcadel a reflektorů odněkud pod podlahou. Bylo to divadlo opravdu nevídané a dost rozčilující. Mnozí diváci zhluboka oddechli, když bylo po představení, ale všichni odcházeli uspokojeni. Stálo to za vynaložený peníz. Jindy se na Senovážném náměstí usadilo „světoznámé" kočovné anatomické muzeum, jehož majetní-kem byl pan Antonio Crassé. Ale tehda ještě dávno nebylo vydáno heslo „sexuelle Aufklárung" čili „otevřte mládeži oči ve věcech pohlavních!" — jinak by tam byli vodili celé školy, aspoň žáky středních od kvinty počínajíc. Na průčelí muzea byl velký nápis, že přístup je dovolen pouze „osobám od šestnácti let". Pro „dámy" byl vyhrazen určitý den.