Dioráma

Ale kolem roku sedmdesátého táhlo světem jen dioráma, a takové přišlo tehda i do Prahy na Karlovo náměstí, pod věž. Byla to bouda celkem skrovná, ale proti obyčejné panoramě s nepohyblivými a neměn-livými obrazy značný pokrok. Na boudě byl nápis (neručím za to, že jsem jej v paměti správně podržel): „Dioráma cataracta poikile." Nemám po ruce žádného pána řečtináře, abych s;i vyprosil překlad. Diváci tu seděli v temné prostoře, na „jevišti" před nimi se otvíral pohled na krajiny osvětlené bledým měsícem noční výjev. Ale měsíc ponenáhlu zapadá, objevují se červánky, slunce vychází, stromy se zelenají, voda jezera se zbarvuje do modra, nai vodní hladině se objeví plachetní člun, rybáři. Je Léto. Ponenáhlu však se krajina smouší, listí ze stromů mizí, hory v pozadí se pokrývají sněhem a hladina, jezera ledovou korou. Na ledě se prohání množství 'brusličů, sáňky s dětmi a paničkami. Zima.