Ať se pingl hází

O lidových slavnostech a zvláště o pouti svatojanské byl vždy středem tísnícího se davu a nebylo smutné neb veselé události, kterou by byl svým způsobem neopěval. Zvláště na mušce měl tehdejší ženský kroj, ohromné ty zvony, krinolíny nazvané, jež byly vskutku ošklivé i směšné. Vypravovalo se o něm, že užil v mládí svém vyššího vzdělání, ba říkali, že je „páter vyklouz"; však nevím, co na tom pravdy. On složil, tuším, neb aspoň uvedl zase do módy pověstnou svým časem odrhovačku Ať se pingl hází, která v takovou obecnou oblibu vešla jako od té doby sotva která pouliční písnička, takže ji nejen všude až do omrzení bylo slyšeti, ale že i lidé se pozdravovali: „Ať se pingl hází!", načež pozdravený neomylně odpovídal: „Ať se hází!" Posléze toto heslo dne ozvalo se i z kazatelny, neboť sama církev uznala za potřebné proti této horečce vystoupiti. Tak a podobně oslazoval si pražský lid ta neutěšená poslední léta absolutismu Bachova.