Viržinko

To byla také doba znamenitých, řekl bych nevýslovně dobrých — viržinek. Tato slavná specialita rakouských cigár vyráběla se tehda snad výhradně v Lombardsku a Benátsku z pravého viržinského tabáku a vynikala neobyčejně lahodnou, ačkoli ostrou vůní svých vrchních listů. Tehdejší rakouské viržinky byly skutečnou a — notabene — lacinou kuřáckou lahůdkou. Ještě několik let po ztrátě Lombardie, „dokud jsme měli Benátsko", namáhaly se naše čacké viržinky, aby uhájily, pokud možno bylo, své staré jakosti a slávy, až teprve rok 1866 vlastním a pravým viržinkám nadobro konec učinil ... Aby byl tehda voják na ulici nebo dokonce „s holkou" něco jiného kouřil než viržinky! Jako trofej a chloubu nosil každý za uchem slámky z vykouřených viržinek; čím více jich bylo, tím větší obdiv a závist vzbuzoval u civilního podrostu, který buď tolik nesnesl, anebo na tolik neměl. Nám, mladým lidem, kteří čtouce potají fragmenty čili zlomky vlastenecké literatury z doby „revoluční", ve svém nitru živili jakýsi ohýnek národní vzpoury, činil zvláštní potěšení kapelník kteréhosi italského pluku, pan Ješko, zejména když — a to stávalo se dvakráte v témdni — s plnou tureckou muzikou hlavními ulicemi města na Hradčany vedl stráž, jež konati měla čestnou službu pod okny císaře Ferdinanda. Za onoho času bylo zakázáno zpívati a hráti všeliké písně české, jež měly jakousi politickou příchuť, ale pan Ješko usoudil správně, že co není dovoleno civilistům, nemůže býti zabraňováno vojsku, a takž sestavil si pochod (nebo snad jich více) ze samých zapovězených písní českých a dával jej Italům hráti při veselém pochodu na hradčanskou strážnici.