Hej slované

Já očekával jsem často, když byla dobrá pohoda, Ješkovu „bandu" na nábřeží a měl jsem dětinskou radost z úmyslně nastrojené náhody, že hradčanská stráž v ty jisté dny z Ferdinandovy třídy jenom za víření malých bubnů přicházela a že zrovna před pomníkem císaře Františka na Ješkovo znamení hudba vždy hřimavými akordy spustila jinde od žandarmů stíhané „Hej, Slované!", po němž pak následovaly ostatní zapověděna naše kantáty. To pak se vždy znovu šeptem vypravovalo kamarádům a jiným lidem „dobré vůle". /S. Heller/