Hotel kandelábr

Je tomu jen několik neděl, když jednoho dne v říjnu byl odstrojen starý plynový kandelábr na Uhelném trhu, potom rozebrán a na pevném valníku odvezen i jeho kamenný podstavec. Stalo se tak při nové úpravě dlažby na trhu a zřizování podzemního
veřejného záchodku, a tak tedy navždy zmizel i někdejší hotelový „štít", který tu stál půl století a v jehož stínu a v zimě i za jeho světla tu bývalo obědváno, svačeno i večeřeno. Tehdáž brzy po ránu přišla bába (račte prominouti, to bylo všeobecné označení takové paničky stravo-vatelky), nebo dvě i tři, se vším svým kuchyňským zařízením. Nůše nebo malý vozík, v tom bytelný železný úhelník nebo kamínka na dřevěné uhlí, dva tři železné hrnce, pokličky, naběračka — nu slovem, čeho k vaření třeba. „Bába" roztopila pod hrnkem s vodou, rozfoukala ohníček, a zakrátko její okolí bylo naplněno vůní řeřavého uhlí, mnohdy i čpavým dýmem, když bylo uhlí nedobře vypáleno. Nejprve vařila „kávu", ježto ostatní prodavačky chtěly snídat, a můžete si pomysliti, že to byla dobrá, silná káva! Ale již také škrabala brambory a lámala suché skývy a krajíce chleba na dopolední a polední polévku. V těch železňácích se rozvařil mnohý „láblík" vojenského komisárku. Taky kastroly jste tu vídali, i pekáče, ačkoli „pekáčové báby" se nejraději usazovaly pod zmíněným loubím Vaječného trhu, u jeho pilířů, aby byly poněkud za větrem.