Řemeslo a kucharinky

Dostane dva tři krejcary, a kdo ví, zda je ještě jednou do večera vydělá. Nepřijde vždy k obědu a kucharinka, byť i chtěla, nemůže mu vždy něčeho poskytnout. Smutně jim se daří řemeslo. Mnozí již ani nedbají řemesla. Vidíme je v nákladních domech nosit na sejpku, vidíme je strkat vozíky, v zimě u sklepu nakládat led, ba pumpovat i v lázních, když hosté berou tuš. Šťastný ten, který se v nákladnickém domě usadil. Tam dostane silnou stravu, anebo si vydělá hezký groš. Tam se drží v teple, a jestli jich několik pohromadě, večír při sklenici a s pipkou si mohou rozprávět o domovině, která chudá vyslala je v nebohatý národ. Řemeslem již pohodili, které nevynáší, učí se práci jiné, která je ob Ale těch jest nejmenší část. Bohužel, že musíme říci, že jest velká část jich líná, aby se přiučila něčemu jinému. Na „řemeslo" svoje stěžují se již všichni. Ale že jiné neumějí, vídáme je se toulat městem a živit se nejsmutnějším řemeslem — žebrotou. Málo jest těch domů, kde se jim štědře dveře otevrou. Znám ostatně některé domy, kam smějí přicházet v pátek aneb o velký svátek a dostanou oběd. Ale kolik jest takových? Z většího dílu vidíme je vyzáblé, schoulené do svých huní, děti i dospělé — a místo „dratóvac" prosí žalostným hlasem o almužnu.
Někteří, a to dosti čiperní, obíhají studentské koleje. Mají jakousi přitažlivost k studentům, a zatančí-li jim nějakou tu „svoji", vědí, že netančili nadarmo.
Znám velkoobchodníka, který má drotara najatého co posla. Drotar zná celé Čechy, doběhne, kamkoli pán chce, a přitom jest ze všech poslů nejspolehlivější. Svěř mu svou duši, a on ti ji na pravé místo donese. Málo v nich teď najdeš života. Drotar přestal u nás již být onou figurou, která vesele po městě putujíc budí veselost. Smutné jsou asi jich návraty, vracejí-li se vůbec. Mosazná Panenka Maria na řemenu jako by na něho zanevřela i doma i u nás. Zdá se, že se necítí u nás více doma.
Kdysi jsem žádal drotara, aby zazpíval „nějakú slovenská". Zazpíval:
Od Trenčína do mlýna malovaná dolina. A když přišel k místu: „Oj tým javorem, lepým javorem," dal se do pláče. „Proč pláčeš, braťko?" Aj, mladý pánko, u nás zle, a věru zde ešče hůr." Ba, vyhasínají, a drahé „kucharinky" a hliněné hrnky s nimi.
/1861/