Dráteníci v praze

Sířící se průmysl mění obyčeje tak jako vzdělání lidskou tvář. Vynálezy stíhají jeden druhý, železnice odklidí dostavník, telegrafy odklidí pošty a posly vůbec. Vidíme ještě v starých hrách divadelních, kterak posel stíhaje posla přináší smutné zprávy.
Až budou naše doby patřit k dobám starým, nebudou Jobům naší doby přinášet poslové zprávy ohromující, nýbrž telegraf. Pravým Jobem bude ten, koho telegrafické depeše za den zničí. Skoro se nám zdá, že za nedlouhý čas náležeti budou drotaři v Praze právě tak k podivnostem, jako dostavníky již nyní náleží. Tak jako vůbec již nejsou drotaři dnešní tím, čím byli před nemnoha ještě lety; prvotní ráz se stírá z nich.
Ještě asi před desíti roky zpívala se s oblibou veselá „Já jsem dobrý řemeslník od trenčanské stolice". Drotar co veselý hošík putoval po pražských ulicích, znal všecky kuchyně, znal kucharičky, mnoho mu skáplo, mnoho si vydělal.