Slušný přístup

S humánní tendencí obezřetným a pilným mužem řízeného ústavu souhlasí celá tvářnost ústavu. Nevalně rozsáhlé místnosti budovy, skládající se z dvoupatrového domu průčelního a dvou nazad v pravém úhlu vybíhajících křídel, jsou vzorem čistoty. Na dlážděném dvoře je jako v síni, chodby, schodoví a pavlány skvějí se bělostí. Projdeš zdejším ohnivým i lázeňským „očistcem", prostrannou, z dvou jizeb se skládající nemocnicí pro mužské a v druhém patře rovněž velkou nemocnicí pro ženské, aniž bys zpozoroval vězeňského nedostatku světla a vzduchu, aniž by tě zarazil puch neb nějaký jiný nepříjemný dojem. Ba totéž lze říci i o zdejším velkém „prádle", kdež „bydlící" zde zdravé ženské obstarávají nejen prádlo pro domácí, nýbrž i pro vojsko, pro pražskou obecní stráž a pro naše hasiče. Vězení sama jsou zcela bytelná. Dvéře se odevrou bez rachocení klíčů a padajících spon, zcela jako v bytech jiných, podlaha je cista, na kamnech lesknoucí se nářadí v pořádku složeno, na pryčnách slamníky a pokrývky vysoko v kout nastlány, obyvatelé zanášejí se buď přiměřenou nějakou prací nebo se klidně baví.

(pozor, opravdu se jedná o basu, kde se vězni neváleli před televizí, ale také nedřeli v kamenolomech na galejích. A ono by to nebylo špatné ani dneska. Třeba zrovna ty peroucí ženské. A žádnou pračku, prostě ručně. Zkrátka vymyslet práci co není fyzicky přehnaně náročná, ale nepříjemná a pokudmožno co nejnudnější..)