Zmatek

Je tomu právě týden, co i úřadní zprávy byly donášeny do Prahy jen pěšími posly; jaký div, že měly ústní zprávy ty důkladnost novinek, které zrána mlékařky do města zavážejí! Dostačily ale, aby stěhující se orgány bezpečnosti způsobily zmatek přímo nebezpečný. "L'art de vaincre est perdu sans l'art de subsister," pomyslili si i pekaři a nechali erární chléb v pecích, aby se spálil dle vlastních náhledů svých; klíče důležitých skladišť svěřeny jsou třeba některé sousedce, atd. atd. Byl to den zmatku, strašného zmatku. Potkal jsem se s vyšším jedním úřadníkem policejním. Tiskl mou nevolnou ruku, přál: "Kdo by si to byl pomyslil!" a nechal v oko hrknout bohatou slzu. Musil jsem se odvrátit, neboť mne taková vyšší policejní slza nesmírně dojímá. Připadá mně jako ona umělá škatulka, v níž je tisíc jiných, vždy menších a menších.