O poutích

Nejživěji bývalo v pražských restauračních zahradách a ovšem také v uzavřených hostincích na jaře, o svatém Janě, a na podzim, o svatém Václave. Svatojanské pouti pražské bývaly tehda mnohem silnější a pestřejší, než jakými jsou nyní. Kultus svatého Jana Nepomuckého nebyl tehda ještě zviklán (aspoň v lidu) žádnými historickými pochybnostmi a Praha nebyla také ještě předmětem národnostního sporu — proto putovali k ostatkům mlčelivého zemského patrona vedle našeho lidu také Němci z neuzavřeného tehda ještě území. Kromě toho nebylo tou dobou ještě tolik železných drah, takže venkovské obyvatelstvo jenom zřídkakdy do Prahy se dostávalo, a proto návštěvu hlavního města s poutí spojovalo, jež zrovna do zemědělské prázdně připadá. Den před svatým Janem bývaly pražské ulice naplněny pestře oděným venkovským lidem z celých Cech a Moravy. Poutníci tito přijížděli po tratích státní dráhy nebo povozy všeho druhu aneb přicházeli v procesích, majíce na zádech velké rance s hojnou spíží na několik dní. Karlův most byl hned odpoledne pro vozbu docela uzavřen a nesmělo se po něm jezdit ani v noci, neboť po západu slunce proměnil se most v obrovský tábor noclehářů, kteří zde, na tvrdé dlažbě, rance majíce pod hlavami, spánkem spravedlivých spokojeně chrápali, až je růžoprstá ranní záře a do modra otlačené údy ke slavnému dni vzbudily. Potom nastalo hromadné putování k Hradčanům, kdež také kolem kostela a kaplí zástupové zbožných a bezpříkladně otužených poutníčků tou dobou již za kvílivého zívání tvrdý sen z beder střásali a chrupající údy všemi směry natahovali. V obou „zámeckých" hospodách, na známé Vikárce a u Máčků (na místě, kde nyní stojí proboštství), vařila se od prvního kuropění v obrovských kotlech ranní polévka, kteréž tam o pouti prodáno mnoho tisíc „šálků".