Lufťáci

Sotvaže se pojem rozšíří, již má Pražan také zvláštní své jméno proň. Ve filologickém ohledu nebývá Pražan právě tuze výbíračný, on je spíše odvážným gymnastikem než povážným puristickým pedantem, všechny jazyky světa, od Romana čib až po medovou španělštinu, jsou mu vítaným pramenem, přivěsíku kmenu českou koncovku, a střelhbitě se rozšíří význam takový. Obyčejně je význam „přišpičatělý", a pak je Pražan hned po šťastném porodu, jako by byl bitvu vyhrál, jako bylo zoufalým Berlíňanům, když vynašli vítězným Francouzům dle lžic a vidliček na čákách jméno Lóffelgarde. Pro dnešek se nám nejedná ovšem o lidi, kteří vítězně do Prahy vtrhli, nýbrž o ty, kteří vítězně se vytrhli a odešli za krásnou, poetickou villegiaturou. A tyto šťastné smrtelníky jmenuje Pražan „lufťáky", — krásné to zajisté jméno, nechť již povstalo v lůně stověžaté matičky samé, nebo se vyskytlo někde na obrubě skvostného jejího oděvu, v krásném pražském vůkolí. „První lufťák už se přistěhoval," vypravuje venkovan o prvním, který se „na čerstvý luft" vydal, a výrazem tím pomstil se již za polovici všech svizelů, jakých mu měšťan soused od doby prvních vlašťovek až po dobu tučných husí působí.