Poštovský šiml

Také byl forman studentskou poštou. Ale psaní, jež v tobolce přinášel nebo odvážel, nesměla býti zapečetěna ani zalepena, neboť soukromé doručování přespolních uzavřených dopisů považovalo a trestalo se jako poplatkový přestupek a formani byli v nebezpečenství, že je finanční strážník u brány nebo policajt na trhu vyzve, aby ukázali tobolky, nemají li v nich nějakých zapečetěných psaní. Na státním nádraží vystoupil v říjnu 1859 z drážďanského vlaku mladý elegantní muž, a spatřiv ve vestibulu obcházejícího strážníka, přistoupil k němu, vyňal z tobolky zapečetěné psaní a pravil: „Buďte tak dobrotiv, pane strážníku mám zde doporučující psaní na profesora, jehož přednášky bych jako cizinec rád poslouchal nemohl byste mi říci, kde bydlí, abych se mu mohl představit?" Strážník vzal do ruky list, a prohlédnuv jej, odpověděl zdvořile: „Adresu profesora Purkyně vám ihned napíšu, ale dříve musíte se mnou tamhle do policejní inspekční kanceláře. U nás je totiž zapověděno přivážeti zapečetěná psaní, bude s vámi zaveden krátký protokol a zaplatíte přiměřenou pokutu" Cizinec zaplatil 1 zlatý 25 krejcarů pokuty a mohl si pak najmouti drožku, která ho k profesorovi dovezla. Námitka, že doporučující psaní osobně dodáno býti musí, nic nezpomohla: psaní nemělo být zapečetěné.